Uzemňovací techniky nejsou samostatným psychoterapeutickým směrem, ale souborem praktických dovedností. Pomáhají obrátit pozornost k tomu, co se děje právě teď — ke smyslům, tělu a okolnímu prostoru.

Může jít například o pojmenování toho, co člověk vidí kolem sebe, pevné opření chodidel o zem, použití studené vody nebo vědomou orientaci v místnosti. Známá je také technika 5–4–3–2–1, při níž člověk postupně zaměřuje pozornost na různé smyslové vjemy.

Tyto postupy se používají jako první pomoc při panice nebo disociaci, tedy při pocitu odpojení od sebe či okolí. V dlouhodobé terapii mohou vytvořit základ pro další, hlubší práci.