Psychosyntéza vychází z pojetí Roberta Assagioliho. Jednotlivé části osobnosti nevnímá jako nepřátele, ale snaží se jim porozumět a propojit je do soudržnějšího celku. Pracuje také s vůlí a s představou, kým se člověk chce stát.

Při sezení lze využít například imaginaci (práci s představami), ujasňování cílů nebo disidentifikaci. Ta pomáhá rozlišit mezi člověkem a jeho momentálním prožíváním — například: „Mám tuto emoci, ale nejsem jen tato emoce.“

Přístup může být otevřený duchovním a přesahovým tématům, jejich zapojení však není podmínkou.