Při lacanovsky zaměřené práci se věnuje velká pozornost tomu, jak člověk mluví: která slova používá, co se v jeho vyprávění opakuje, kde se zarazí nebo co řekne nečekaně. Terapeut může upozorňovat na souvislosti, které se v řeči objevují, a zkoumat s klientem jeho touhy a nevědomé vzorce.

Často se využívá volná asociace, tedy mluvení o tom, co člověka právě napadá, bez předem daného tématu. Někteří terapeuti pracují také s kratšími nebo různě dlouhými sezeními a mohou je ukončit v určitém významném okamžiku.

Cílem není především přizpůsobit člověka očekáváním okolí ani poskytovat běžnou podpůrnou terapii. Tento způsob práce může být náročnější na porozumění jazyku a pravidlům terapeutického rámce. Je proto vhodné zeptat se terapeuta na jeho výcvik, průběh sezení a zvážit, zda vám takový formát vyhovuje.